Pro maminky a jejich děti s celiakií

Zmatek v duši, panika v mysli. Mizerná konstelace na to, že máte vyslat svého potomka na celoživotní pouť bez špetky mouky. A budete to pěkných pár let opravdu Vy, kdo mu ji bude den co den pečlivě odmetat z cesty.

Vysvětlování a disciplína:

Čím nižší věk, tím názornější a kratší musí být vaše zdůvodňování. Co zabírá zaručeně, je konkrétní příklad pro srovnání: „Pamatuješ, Honzíku, jak náš pejsek (kočička, starší bráška, babička) snědl... a bylo mu moc špatně... A tobě by taky bylo, kdyby…“ Fantazii se meze nekladou, ale strašení se vyhněte. Jinak můžete dopadnout jako maminka, která běhala se čtyřletým synem od jednoho psychologa ke druhému, protože trpěl nočními děsy a náhlými záchvaty pláče.

Důvěra a samostatnost:

Od rána do večera zběsile umetáte cestičku od mouky – a děsíte se chvíle, kdy by vaše ratolest měla někde zůstat sama, bez dozoru. Víte už své: stačí spustit ji z očí na minutu, a ona jinému dítěti na pískovišti vyškubne z ruky slanou tyčinku. Okamžik nepozornosti, a vyžebrá si od maminky na vedlejší lavičce piškot. Jednou ale ke zlomu dojít musí: pustíte dítě tam, kde sice bude pod dozorem dospělých, ale ne členů rodiny, natrénovaných co do předvídavosti a pozornosti. Jak to dopadne? Věřte, že dobře. Tedy za předpokladu, že jste své dítě na tenhle okamžik náležitě připravili.

O penězích:

Je to tak - bezlepková dieta je „nóbl“ záležitost. Sušenky za 50 Kč, chleba za 100 Kč. S tím ovšem dítě nic nenadělá, finance jsou na Vás. Dost dobrý důvod k tomu je před ratolestí pořád do kola neprobírat. Tak jako při rozvodu rodičů trpí mnohé citlivé děti pocitem, že ho zavinily, může malým celiakům mylně připadat, že nebýt jich, máte na lepší sukni, pračku, dovolenou. Zas tak strašné to ale většinou není. A jste-li v opravdové tísni? Pak buďte, prosím, moudří a hlavu s rozpočtem si lámejte tiše, ať z toho nerozbolí hlava i vašeho potomka.